se kterými se „obyčejný plebs“ touží tímto krokem alespoň zčásti ztotožnit. V Bílovci ve středu, při velmi hořkém čaji o páté, tyto učebnicové definice a selským rozumem odvozené pravdy, neměly absolutně žádnou váhu. Jak tvrdou a neprostupnou hroší kůži musí všichni ti pejskové a kočičky, kterým se tento nechutný dort podařilo upéci, mít, aby před zaplněným sálem veřejně plivli do tváře občanům našeho rodného města a pod velebenou zavitou střelou ve znaku pošlapali a zneužili veškeré možnosti demokracie. Přesně v duchu hesla: „co není zakázáno, je povoleno“, ale co svědomí a smysl pro čestný boj?! Co pověst a uznání, které roky budovali a nyní je dali všanc kvůli pošetilé touze ukojit své ego a bažení po moci?!
Abychom si rozuměli dobře, nejsem slepým obdivovatelem Bílovecké patnáctky. Vážím si práce mnoha dalších lidí z nově zvoleného zastupitelstva. Vždyť i na mém hlasovacím archu byly křížky u osob a ne u stran. Obdivuji lidi jako je pan Kratochvíl nebo pan Mgr. Nossek a také proto dva z mých křížků ve volbách patřily právě jim. Respektuji také práci paní Ing. Kováčikové v předchozích volebních obdobích, i když ona můj hlas nedostala. Nicméně je neuvěřitelná drzost a rána pod pás občanům Bílovce nerespektování výsledku voleb. Vox populi, vox dei! A zde, na malém městě, to platí dvojnásob. Nejsme v Ostravě nebo Olomouci, kde jsou lidé ve vedení města pro „obyčejné smrtelníky“ prakticky cizí. Jsme v malebném městečku s pár přidruženými obcemi, kde spolu sdílíme veřejný prostor, chodíme se bavit na stejná místa a přes plot tajně krademe sousedovi třešně. Je mi záhadou, že účastníci této frašky si ani zdaleka neuvědomují, jak moc se před očima svých sousedů a kamarádů zdiskreditovali.
Ano, můžete namítnout, že demokratický systém tento postup umožňuje. A že vše proběhlo v souladu s pravidly a zákonnými postupy. Máte pravdu, tento status quo nelze nijak zpochybnit. Ale lidská stránka a férovost silně pokulhává. Vždyť není myslitelné, aby člověk, který ve volbách získal tak razantní podporu, stejně jako celá strana, jíž je členem, zůstali odstřihnuti od možnosti participace na chodu a rozvoji města. Dokážete se Vy, kdož zinscenovali tuto ubohou frašku, podívat ráno do zrcadla?! Vždyť veřejně opovrhujete přáním lidu! Vysmíváte se touhám většiny a své kroky obhajujete výroky mělčími než je Bílovka v létě. Pane Mrvo, v tomto případě budu konkrétní, skutečně věříte, že se obhájíte slovy o duhové koalici? Vždyť už snad i průměrný student střední školy ví, že nejtěžší je najít společný konsensus napříč názorovými proudy a holedbat se tímto, dává o celé Vaší epizodě v křesle starosty ten nejjasnější signál. Vzhledem k množství zájmů a názorů v roztříštěné koalici dojde pouze k jedinému, a to absolutní neschopnosti se na čemkoliv shodnout a tím i město někam posunout. Těžko lidem vyčítat, že v tom vidí pouze snahu o získání teplého místečka a plného talíře. Rád bych zde podotkl, že si vážím činu pana Ing. Faldíka, který Vaše počínání veřejně odsoudil a vymezil se proti němu. Přál bych si, aby se v politice, byť té naší, žabomyší, pohybovalo víc takto charakterních lidí, kteří navíc „mají koule“ na to, aby si pevně stáli za svým názorem.
Vím, že slova výše jsou jen kuličkami hrachu házenými na pomyslnou zeď nářků, avšak věřím, že zapůsobí alespoň jako memento pro léta příští. Bílovecké patnáctce a panu Klimkovi smekám pomyslný klobouk nejen za výsledek voleb, ale i za umění akceptovat porážku, byť to zní v kontextu 1376-ti hlasů získaných jejich lídrem v řádných volbách úsměvně. Největší poklonu však zaslouží jejich upřímnost a otevřenost v povolebních vyjednáváních. Ano, z politického hlediska bylo nejspíš chybou nezatlačit na pouhé dva potenciální koaliční partnery a neslíbit jim zlatem dlážděné trafiky. Vše by jistě bylo jednodušší. Ale z hlediska lidského a smyslu pro fair play, je tento přístup naprosto ojedinělý a, ruku na srdce, nepožadujeme od námi zvolených my všichni právě takový.“
Autor: Mgr. Robin Kasprzyk
